Cesta na chalupu do Chorvatska
Konečně padl termín odjezdu na chalupu…bude to velký…takže na velký pátek. Kompletně jsem nabalil vozík a auto tak, že by se do něho už nic nevlezlo…resp. jen já s omezeným výhledem 😊.
Sbalil jsem si pár věcí pro sebe a nějaký jídlo. Večer před odjezdem jsem dostal zimnici….a Markétka mě naměřila 38°. Se slovy takhle nikam nepojedeš, jsem ji uklidnil tím, že uvidím ráno…no nebyla moc klidná 😊. Ráno bylo vše lepší a tak nic nebránilo tomu vyrazit…. Vlastně něco tomu bránilo – Markétka… takový ty řeči o tom, že su magor, ať si lehnu…završila slovy…stejně jsem ti schovala klíče od auta. To by takovej problém nebyl…mám druhý…ale na těch prvních mám i ostatní klíče…a navíc, kdo by chtěl nasrat Markétku. Tak jsem ve tři ráno otevřel garáž, znovu zaparkoval vozík, aby mi nezmokl a šel spát se slibem, že to teda o jeden den odložím, vše odsouhlaseno….po pár minutách už jsem slyšel…minimálně 2dny zůstaneš doma 😊.
Přes den jsem se dával dohromady, a připravoval sebe a hlavně Markétku na to, že druhý den ráno objíždím…
Takže na bílou sobotu mi ve tři zazvonil budík a já bez teploty a s klíčema od auta jsem se jal hodit do auta kabelu s jídlem a oblečením…nějak s tím nebylo počítáno…ale nakonec jsem to tam zmáčkl na sedalo spolujezdce…kde už v tu chvíli byly 4olověný solární akumulátory, 2pytle malty a 25kg kyblík barvy…to mělo svoje opodstatnění…chtěl jsem aby auto bylo co nejlíp vyvážený na předek, když jedu sám, abych měl takhle pěkně tlustýho spolujezdce…aby se mi líp hrabalo na kopec v Reljani.
Do navigace jsem zadal cestu a začali mi první kilometry ubíhat. Silnice byly prázdné tak jsem jel pořád co to šlo…takže stovkou 😊
Během mé cesty se nic zvláštního nestalo…ani na hranicích jsem neudělal žádné „Faux pas“ čti „fo pa“. Jen v Chorvatsku na mé oblíbené dálnici, u jednoho sjezdu… asi 20km před mým sjezdem byl na tabuli zákaz vjezdu obytňáků, aut s vozejkama, nákladních…ale já už z předešlých zkušeností vím, že ta cesta na tomto úseku mimo dálnici je úplně na pi.., tak jsem si říkal, že na to se.. a jel jsem dál…co mě můžou, vždyť tu dálnici stejně zaplatím… řeknu, že jsem to neviděl…nebo, že to tam nebylo…hrnul jsem to do tunelů… a při výjezdu už jsem narazil na dodávku a za mnou obytňák, tak jsem se trochu uklidnil…akorát, že oni jeli jak posr…, v horách foukal silnej nárazovej vítr přes 100km/h …to mě nemohlo rozhodit, páč jsem byl naloženej tak, že by mě neodnes ani uragán 😊.Tak jsem vocasy všechny přejel a úspešně sjel na svým sjezdu…tam mi nic neřekli…resp. jen chtěli zaplatit mýtné.
Čekala mě nejnáročnější část cesty – posledních 100metrů k domečku…věděl jsem, že tady není místo pro slabochy…tak jsem to dole na asfaltu rozjel a nedíval jsem se nalevo/napravo a na kopec jsem vylítl jak se čtyřkolkou, bez hrábnutí a to jsem se toho tak bál…
Pak jsem tři hodiny nosil věci z vozíku do domu a z auta do domu…a když už jsem málem padl a řekl jsem si že už je to všechno….tak jsem si vzpomněl na ty čtyři olověný akumulátory, dva pyle malty a 25kg kyblík 😊
Po rozdejchání jsem opravil pár tašek, dal poklopy na nádrž na vodu a šel shánět krém na opalování….páč přes to, že mám klobouk, tak celou dobu ležel pěkně v autě a já při tom nošení…co jsem si myslel, že to bude za chvílu, jsem se trochu sežehnul. Kdo by čekal, že koupě opalovacího krému u moře bude banalitka, ten by se spletl… v jednom hypermarketu Tommy…přes pečlivé prolezení jsem ho nenašel…tak jsem se zeptal…že prý ho nemají…a na otázku, kde by ho měli…pokrčení rameny… jak jsem při tom svým hledání procházel pořád ten hypermarket, tak jsem všude slyšel jen češtinu…mladý děcka, starší děcka, dospělí… tak jsem si připadal jak u nás….a když u pokladny přede mnou byly češi, tak jsem nevydržel, a říkám…co tady všichni děláte…že jsou na výletě do paklenice…akorát kvůli větru to budou muset o dva dny posunut…a to mě jen tak pod čarou napadlo, že bysme třeba mohli příští jaro udělat pánskou jízdu do paklenice 😊
…tak jsem zkusil druhý hypermarket na opačné straně…. A stejný výsledek…naštěstí mi paní, kde su ubytovnej dala zbytek svého opalovacího krému 😊 …a dala tip, kde bych ho mohl zkusit v pondělí koupit…na dotaz, že je svátek, mi řekla, že tady se maká I ve svátek 😊
Závěr dne, jsem chtěl završit romantikou u moře….vzal jsem si vychlazenou plechovku piva a dózu s jídlem a šel si sednout k moři… vítr mi sfoukl plechovku s pivem i dózu…naštěstí vše ještě neotevřené….tak jsem se po boji s větrem vrátil na ubytování…a pivo vrátil do ledničky 😊.
Tímto je moje krátká povídka u konce 😊
